Info o piercingu pupíku
Hojení a komplikace:
Hojení- za normálních okolností se tvoří vrstva z epiteliálních buněk uvnitř piercingového kanálu-tedy mezi vchodem a východem z rány a hlavním smyslem této skutečnosti je vlastně snaha organismu ochránit tělo před cizím tělesem (piercingový šperk). Epitelové buňky tvoří postupně vrstvu ve tvaru trubice či válce v průběhu vnitřní strany piercingu. Tento proces obyčejně probíhá cca po dobu 6-8 týdnů. Po vytvoření této epitelové vrstvy se tato kolem šperku může smrštit. Může být poté snadno poškozena či natržena., proto není vhodné násilně otáčet šperkem bez předchozího koupání v teplé vodě, resp.za pomoci obkladů, čímž dochází k roztažení kůže a tím i k uvolnění piercingového kanálu a umožnění rotace.
Všechny piercingy produkují tkáňový mok během fáze hojení, což jest lepkavá čirá či lehce jantarová tekutina zasychající v okolí východů a na povrchu šperku ve formě jakýchsi stroupků-zvaných krusty (připomínají "ospalce" v očních koutcích po ránu). Tato tekutina by neměla být zaměněna s hnisem, který je žlutý či zelený. Když jest epitelová vrstva vytvořena, musí následně zpevnit, zesílit a rozšířit se. Tento proces mnohdy trvá 6 měsíců až rok. Až se stane piercing více soudržným, dochází k zakulacení východů směrem dovnitř a celkově se piercing stává pružnějším a uvolněnějším v okolí šperku. Až v této fázi definitivního vyhojení je možné bez následků zaměnit stávající šperk za jiný. Ač po zhojení již piercing nezarůstá a tedy se neuzavírá, vlivem pružnosti tkáně dochází rychle ke smrštění a zavedení šperku bez použití vhodných zavaděčů je mnohdy nemožné.
Komplikace:
V této části bych se chtěl zabývat podrobněji všemi možnými komplikacemi, jež se samozřejmě mohou vyskytnout i u piercingu pupku, který patří k nejprováděnějším a dále též z důvodu, že minulých kapitolách byl tomuto tématu věnován pouze menší prostor.
Dráždění a infekce:
Zarudnutí, podráždění a otok v prvním týdnu není ničím neobvyklým. Prodloužené zarudnutí a podráždění může znamenat mírnou infekci, přecitlivělost na kov či na používané léčebné prostředky při ošetřování, eventuelně napětí či tlak v oblasti piercingu. Nadměrné ošetřování, zbytečně časté vyplachování a používání mýdla může vyvolat zarudnutí a přesušení. Není vhodné ošetřovat piercing častěji, než 2-3x denně. Citlivost na prostředky používané při ošetřování se často projevuje pícháním a extrémním pálením již během či bezprostředně po použití a může způsobit zarudnutí a drobné puchýřky v okolí piercingu. V těchto případech je nutno vysadit používané prostředky, či začít používat látky doporučované pro citlivou pleť. Problémy mohou někdy způsobovat i enzymy a chemikálie používané k praní prádla, jež je v těsném kontaktu s oblastí piercingu a které mohou zpomalovat hojení.
Piercingy v oblastech tzv. vlhké zapářky s omezeným prouděním vzduchu a které jsou drážděny častým pohybem, mohou způsobit vznik vyklenuté zapálené tkáně v okolí východů piercingu u pupku se to týká vnitřního vchodu. Tento příznak není obvykle bolestivý a dále pak není nezbytným příznakem infekce. Proto je nutno se snažit udržovat piercing co možná suchý, bez zapářky a používat oblečení, které umožňuje cirkulaci vzduchu.
Prodloužené hojení:
Podezření na tento jev vzniká tehdy, když je neúspěšné konečné stadium hojení. V piercingu se sice tvoří epiteliální vrstva, ale může být slabá a snadno se může posouvat či přemísťovat. Piercing pokračuje v produkci tekutiny. Východy piercingu se jeví jako roztřepené, rozeklané.
Nejčastější příčiny tohoto jevu jsou:
-umístění piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem vzhledem ke tkáni
-piercing v oblasti, jež mění tvar v závislosti na pohybech těla
-použití šperku nevhodného designu či rozměrů (síla drátu, šíře či délka)
-použití šperku, jež jest nedostatečně vyleštěn či s poškrábaným povrchem
-tření či tlak oděvu oproti tělu či šperku
-poškození piercingu
-chemické dráždění či používání nevhodných produktů při ošetřování piercingu
Prodloužené hojení může naznačovat počínající cestování , odvrhnutí piercingu či citlivost na použitý kov.
Infekce:
Nejčastější příčinou vyvolávající infekci je tahání a hraní si s piercingem nečistýma rukama a dále pak kontakt s nečistými předměty, jako např. oblečení, povlečení, vlasy apod. Příznaky infekce mohou zahrnovat výtok žluté či zelené zkalené tekutiny, bolestivost, zarudnutí, zánět projevující se horkostí, (oblast je evidentně teplá na dotyk), otok. Infikované piercingy často krvácí. Pokud se infekce rozvíjí, je vhodné ponechat šperk v piercingu z důvodu zajištění drenáže (odtoku infikovaného sekretu či hnisu).
V případě, že šperk je vyjmut, může dojít k tomu, že východy se uzavřou a infekce může vyústit ve vznik abscesu (ohraničené ložisko hnisu), jež se projevuje ztmavnutím a ztvrdnutím okolní tkáně, otokem a bolestivostí. Někdy se dokonce může absces vytvořit i tehdy, když šperk je ponechán v piercingu, a to v případě, když je piercing extrémně oteklý a svírá tkáň v okolí šperku. V této situaci výměna šperku za šperk tenčí může obnovit drenáž. Ovšem všeobecně je nutno léčit absces chirurgickou cestou (uvolnění a vypuštění hnisu po předchozím řezu skalpelem) a za pomoci antibiotik.
Laická pomoc může být taktéž vyzkoušena - aplikace horkých obkladů a koupele v solném roztoku. V případě komplikací je lépe vyhledat zavčas pomoci lékaře, a to z důvodu, že neléčená infekce může záhy přejít do stadia celulitidy-s příznaky výskytu rudých pruhů na kůži, otokem lymfatických uzlin, zimnicí a horečkou. Tkáň v okolí piercingu je extrémně zarudlá, zapálená, oteklá, bolestivá a vzhled kůže připomíná "pomerančovou kůru". Závažnější komplikací je vznik systémové infekce, kdy se dostávají bakterie a jejich toxiny postupně do krevního oběhu, což je provázeno zimnicí, teplotou, bolestmi kloubů, celkovým schvácením. Léčba je opět celková antibiotiky.
Jizvy:
Keloidní jizvy-v tomto případě se jedná o tuhé, vyvýšené objemné útvary tvořené kolagenní jizevnatou tkání, která se šíří až za hranice rány. Keloidy se často rozrůstají či šíří dále s pokračujícím drážděním. Sklon k tvorbě keloidů je mnohdy dedičný a větší náchylnost jeví lidé tmavší barvy kůže. Větší tendenci k tvorbě keloidů tvoří piercingy chrupavek (uši, nos aj.).
Hypertrofické jizvy - tento typ jizev připomíná na pohled čerstvou tkáň, většinou nepřesahují rozsah poškození.
Poškozené piercingy někdy se projeví růstem měkké, růžové tkáně ve východech. Mnohdy dochází k samovolnému vstřebání této tkáně v případě, pokud se piercing vyhojí či pokud ustoupí důvody dráždění. Důvody, z nichž může dojít k tvorbě enormního jizvení byly popsány výše.
Co se týče léčby-v případě keloidů nezbývá, než vyjmout šperk, v ostatních případech je vhodné konzultovat lékaře a na základě předpisu vyzkoušet efekt mastí s obsahem kortikosteroidů...
Ze swé wlastní zkušenosti wím,že hojení není moc hezká wjec.Samozřejmě je to indiwiduálmí,já osobně jsem s tím měla celkem potíže,pže jsem měla dírku na piercing celkem dost zhnisanou asi 3 týdny a pak se to zahojilo a asi po měsíci o5 wrátilo...Teď mi to nic nedělá,takže už mám pokoj,ale pokud můžu doporučit,tak nejlepší je si postižený místo co nejčastěji mazar penicilínowou mastí neboli Framykoinem a ještě před tím wylít lihem...Obě seženete w lékárně,ale ta mast je jen na lékařský předpis...Počátkem února jedu na tetowání,tak uwidím jestli budu s tím mít problémy....